Ing. Zina Nachtigallová

RecepčníZaměření a zájem o práci ve veterinárním oboru

Od svých jedenácti let chtěla být veterinářkou. Na školu se nedostala, tak vystudovala VŠZ (dnes ČZU), obor zootechnik. „Snad odjakživa mám psy. Hned po škole jsem si pořídila jednoho z prvních ridgebacků chovaných u nás a přes ridgebacky jsem se seznámila s MVDr. Duchkem. Od té doby jsem s každým problémem jezdila za ním. 

‍

• Proč tady pracuju?
  Jednou jsem seděla v čekárně, tehdy už se svou dobrmankou a s náladou „pod psa“ (zase nezabřezla), a říkala jsem si, jak by se mi v tomto prostředí líbilo pracovat. Domluvili jsme se rychle a od roku 2010 pracuji na recepci.
  ‍
• Co dělám, když nedělám?
  Ve svém volném čase se věnuji sobě, rodině a psům.
   
• Jaký zvěřinec mám doma?
  Doma mám dnes už jen jednoho dobrmana a kočku.
   
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Dobrman se doma musí chovat vzorně a ukázněně, jinak to s nimi nejde. Pohybují se po celém přízemí a nejraději spí na kožešině před krbovými kamny.
   
• Kdo je doma pán, já nebo moje zvíře?
  Doufám, že jsem doma pánem já, možná si ale dobrman myslí něco jiného …
   
• Jak to se mnou koulí, čím mě vždycky dostane?
  Prioritou dobrmanů je žrádlo. To si vynutí za všech okolností, jinak je s nimi k nesnesení. Naštěstí nejsou mlsní a snědí opravdu všechno. Třeba i kukuřici v poli na procházce. A za pamlsek udělají cokoli … tak to s nimi koulím já …
   
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Jsem realista a život beru tak jak je. Zvykla jsem si, že zvířata umírají a lidé pláčou … tak to je. Ale když v čekárně pláče chlap jako hora, tak to mě dostane vždy.