MVDr. Antonín Vysloužil

Zaměření a zájem o práci ve veterinárním oboru

Během studia na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně jsem získával praxi v mnoha různorodých odvětvích veterinárního lékařství, od odborných pracovišť přes malé soukromé ordinace až po terénní podmínky medicíny hospodářských zvířat. Po ukončení studia v roce 2020 jsem pracoval jako veterinární lékař pro Ministerstvo obrany České republiky. Tato pozice mi umožnila nejen léčit zvířata, ale i vyšetřovat v akreditované laboratoři a podílet se na tlumení nebezpečných nákaz.

V roce 2021 jsem v ČR získal atestaci I. stupně veterinárního lékaře a začal jsem působit i jako soukromý veterinární lékař mimo Ministerstvo obrany. V roce 2022 jsem nastoupil na internship na referenční centrum pro veterinární neurologii NeuroVet v Trenčíně, kde jsem měl možnost učit se od specialistů, jak řešit zajímavé a komplikované případy pacientů nejen s neurologickými problémy. Po skončení doby internshipu na Slovensku jsem se v roce 2023 přesunul zpět do Česka a začal pracovat ve Vetcentru.
‍

• Proč tady pracuju?
  V roce 2023 vzniklo ve Vetcentru pracoviště se zaměřením na veterinární neurologii vybavené magnetickou rezonancí, se kterou jsem pracoval již na svém předchozím působišti. Naskytla se tedy skvělá příležitost pokračovat ve veterinární praxi se zaměřením na neurologii a zároveň se vzdělávat od ostatních kolegů v dalších oborech veterinární medicíny.
  ‍
  
• Co dělám, když nedělám?
  Rád objevuju nové věci a místa, miluju cestování, pěšky i jakýmkoliv jiným způsobem, od kola, motorky, auta, stopem. Pocházím z Beskyd, tak se snažím každou volnou chvíli utéct do přírody a vyčistit si hlavu.
  ‍
  
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  To je složitá otázka. Rád bych se podobal vlku, ti mě vždy fascinovali pro svou vytrvalost a houževnatost, navíc taky potřebují hodně prostoru, aby se cítili dobře.
  ‍
  
• Jaký zvěřinec mám doma?
  V této chvíli máme v domácnosti psa, křížence border kolie Remyho a užovku červenou, která mě provází od prvních let na vysoké škole.
  ‍
  
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Jsem přesvědčen, že každé zvíře má mít pevně stanovená pravidla. Nepochopí, že když jednou dostane od stolu dobrotu, podruhé to má zakázáno a je z toho pak zmatené. Mí psi měli vždy hodně svobody, ale museli vědět, co můžou a co ne.
  ‍
  
• Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
  Rozhodně já. Ale jsem hodný pán.
  ‍
  
• Jak to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane?
  Když něco venku provede a tváří se, že nic. Například jednou mě Remy doprovázel při projížďce na kole po loukách v Dubnici nad Váhom. Projížděli jsme okolo skupiny lidí opékajících špekáčky. V plné rychlosti se mu podařilo „vdechnout“ dva buřty a pokračovat v běhu.
  ‍
  
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Je složité vybrat jeden okamžik. Složitých a silných chvil je mnoho a lékař by při nich měl zachovat rozvahu. Mezi silné okamžiky patří třeba ty, kdy dojde pacient v záchvatu, kdy se třese, vyje a kouše v bezvědomí okolo sebe, a je potřeba během okamžiku zavést nitrožilní kanylu a utlumit záchvat.
  ‍
  
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Jakýkoli, který rychle vede k posunu v diagnostice nebo v léčbě.
  ‍
  
• Co bych prásknul na svého šéfa?
  Má veliký přehled nejen ve svém oboru ortopedie, ale i v ostatních. Už jsem několikrát byl svědkem toho, jak dokáže vykomunikovat i velmi komplikované situace jak veterinární, tak personální.