Pavla Řezníčková

Zaměření a zájem o práci ve veterinárním oboru

Při přihlašování se na střední jsem naprosto nepochopitelně na poslední chvíli dala přihlášku na kosmetičku místo na veterinu, nikdy jsem ale v oboru nepracovala – mám rozum.

Vystudovala jsem školu více než před 20 lety, už jsem fosílie. Ve Vetku pracuji s přestávkou zhruba rok. Jinak předchozí praxe byla povětšinou v kanceláři, nakonec v rodinné firmě. Pocházím z Pardubic a jediné, co mě zajímá, jsou psi, zahrada a údržba domu.
‍

• Proč tady pracuju?
  Protože jediný důvod, proč jsem ochotná pracovat s lidmi jsou a vždycky byla zvířata. Od mala jsem nechtěla dělat nic jiného.
  ‍
• Co dělám, když nedělám?
  Lítám po poli s hafany a starám se o zahradu se synem Matesem v zádech.
  ‍
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  Asi buldog nebo možná had. Protože had, když jde, tak přitom leží.
  ‍
• Kdy se chovám jako zvíře?
  Od narození.
  ‍
• Jaký zvěřinec mám doma?
  Už jenom 3 psy (x staff, argentinská doga a kříženec pasteveckého psa), rybičky v jezírku a rybičky doma. Hrozně potřebuju oslíka, tak kdyby byl někdo ochotný darovat…
  ‍
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Kromě mytí obličeje Matesovi (dítěti) asi všechno.
  ‍
• Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
  Mates, pak po kilometru já.
  ‍
• Jak to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane?
  Psí voči při každém průšvihu.
  ‍
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Asi přijetí do kolektivu Vetka vůbec, nějak jsem to nečekala.  Jinak bohužel nejsilnější jsou vždy eutanázie.
  ‍
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Jakákoliv cesta do kanceláře vedení Vetcentra.
  ‍
• Co bych prásknul na svého šéfa?
  Nic nevím, jsem dobrý zaměstnanec.