my a média

Když přijde do ordinace ... rhodéský ridgeback

MVDr. Lukáš Duchek a rhodský ridgeback

Pro Českou televizi jsme natáčeli 30 dílů seriálu "Když do ordinace přijde..." pro oblíbený pořad "Chcete mě?". Každý díl je věnovaný jednomu psímu plemeni nejen z pohledu veterináře, ale také z pohledu majitele a páníčka daného plemene.

Čtrvrtý díl seriálu je věnovaný plemeni Rhodéský ridgeback.

Elegantní sportovci s citlivou duší a moje srdeční záležitost. Měl jsem sám dvě fenky ridgebacka, takže budu možná malinko neobjektivní. Venku jsou to rychlí a nadšení sportovci, tedy pokud není mokro, to není nic pro ně. Doma milují pohodlí a jídlo a u nás na klinice vidíme hlavně jejich citlivou povahu. Typicky se tihle velcí a silní psi tváří, tedy kdo viděl tvářit se ridgebacka, ví, co myslím uši dozadu, přivřené oči a ta roztomilá grimasa znamená - tam se mi vůbec nechce. 

S čím navštěvuje veterináře najčastěji ridgeback?

Ridgeback patří mezi celkem zdravá plemena, například obávané ortopedické vady velkých plemen jsou u ridgebacka výjimkou. Takže řada z nich k nám chodí hlavně na prevenci a mnoho jich máme také mezi dárci krve. Pro darování krve je ridgeback fyzicky ideální plemeno, má dostatečnou hmotnost, výrazné žíly a hladkou srst, tedy pokud to zvládne psychicky, je vše snadné.

Některé obávané problémy velkých plemen se jim ale nevyhýbají. Často se náhle objeví ridgeback s typicky nadmutým břichem a vyděšenými majiteli. Nejčastěji večer a v noci, nějakou dobu po nakrmení začnou být nervózní, chodí sem tam a pak se jim začne zvětšovat břicho. Jsou to pacienti s dilatací nebo dilatací a torzí žaludku. Obávané onemocnění, kdy výsledek léčení a operace záleží hlavně na délce trvání stavu. Naprostá většina pacientů, kteří přijedou do hodiny či dvou po vzniku se uzdraví, někteří mají jen dilataci a čeká je jen sondáž žaludku v anestezii a infuzní léčba, jiní mají dilataci s torzí a je nutná operace a následná několikadenní infuzní léčba v hospitalizaci a uzdraví se. Horší perspektivu mají pacienti, kde stav trvá mnoho hodin. Říkáme jim ranní torze, kdy stav vznikne během noci a pánečci to zjistí až ráno. Bohužel často dojde k závažným oběhovým problémům, následnému šokovému stavu a některé případy už se nepodaří zachránit. A co proti tomu dělat? Podle studií je při dilataci v žaludku spolykaný vzduch, ne plyn z potravy, jak se mnozí domnívají. Takže hlavní je nepolykat vzduch-hlavně nehltat, což je u ridgebacků trochu potíž. Zejména u krmení granulemi je běžný zlozvyk psů „nasávat granule“ a to doslova. Dobrá prevence je granule namočit a nechat zvlhnout, řadě psů pak ale nechutnají. Velice chytré a pro psy zábavné řešení jsou „pomalé misky“- je to něco mezi hrou a miskou, kdy v plastu jsou vylisované různé tvary, do kterých granule zapadnou a pes při jídle musí jednotlivé granule z mezer v misce jazykem dostat. Vynikající jsou i pro nenasytné typy, k tomu se dostaneme u jiných plemen.

No a další obávaná věc u ridgebacků je tzv. dermoid sinus, tedy vrozená vada vývoje kůže. Tady musím říct, že obavy jsou často přemrštěné a některé články zkreslují a přehánějí. Dermoidů se předně vyskytuje celkem málo, sám jsem odchoval 40 štěňat a žádný dermoid mezi nimi nebyl. U jedinců s průkazem původu je riziko výrazně menší, cca jedno promile, rodiče jsou totiž testovaní. U ridgebacků bez PP je to trochu horší. V každém případě je psy s dermoidem  dobré vyšetřit a velkou většinu úspěšně operovat. A také jsem zažil několik případů, kdy  ridgebak žil s dermoidem bez potíží celý život. Závažné případy, kdy dermoid zasahuje do páteřního kanálu a operace je riziková, jsou výjimečné. Asi jeden z deseti dermoidů zasahuje do páteřního kanálu a asi jeden ze sta má skutečně vysoké riziko komplikací. Za svou dvacetiletou zkušenost s dermoidy jsem operoval asi dvě stě případů a kromě dvou skončili všichni úplným uzdravením. A jen úplně na okraj, s dermoidy je situace velice podobná i u Thajských ridgebacků.

A co mě napadne, když vidím ridgebacka v čekárně… mám trochu vlhké oko, obě moje holky jsou v psím nebi, tedy v jejich případě spíš ve věčných lovištích, dožili se 12 a 14, o moc víc bohužel velká plemena nežijí. 

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek pro seriál "Když přijde do ordinace..." pořadu ČT Chcete mě?
Vysíláno 9. 10. 2016 -
Pustit video