Anatomie oka

Oko je zasazeno do očnice neboli do očního důlku. Hloubka uložení se u jednotlivých zvířat ale i plemen liší a podílí se tak se stavbou očních víček a s tvarem oka na celkovém vzhledu očí. Aparát oka je tvořen samotným očním bulbem (oční koulí), do kterého vstupuje oční nerv a pomocnými orgány oka, předvším  okohybnými svaly a slzným aparátem, dále pak horním a dolním víčkem, třetím víčkem a spojivkovým vakem.

Oční bulbus

1. 1- spojivka
2. 2 - bělima
3. 3 - rohovka
4. 4 - duhovka
5. 5 - čočka
6. 6 - zadní oční komora
7. 7 - přední oční komora
8. 8 - řasnaté tělísko
9. 9 - cévnatka
10. 10 - sítnice
11. 11 - zrakový (oční) nerv

‍

‍

‍

‍

Bělima (oční bělmo) je bílá a neprůhledná vrstva pokrývající celou oční kouli a sama je pokryta spojivkou. V přední části přechází do průhledné rohovky.

Rohovka je pružná průhledná vrstva na přední straně oka. V té nejsou cévy, ale jen nervová zakončení.

Cévnatka je střední vrstva, která je hustě protkaná cévkami a v přední části přechází v duhovku.

Duhovka je kruhový sval, který reguluje množství procházejícího světla do oka. Zbarvení duhovky závisí na množství pigmentu, které může být různé. Např. u albínů, kde pigment zcela chybí, je duhovka průhledná, některá plemana mohou mít každé oko jinak zbarvené, na jedné duhovce se mohou vyskytovat i dvě barvy (tzv. cink u plemene sibiřský hasky). Ve středu duhovky je otvor - zornice (zřítelnice, panenka). Za duhovkou je uloženo řasnaté tělísko.

Řasnaté tělísko pomocí speciálních svalů drží oční čočku těsně za zornicí. Svým působením na čočku umožňuje její sploštění nebo vyklenutí a tím je dána možnost zaostřování obrazu, který se promítá na sítnici.

Sítnice je vnitřní vrstva, která je tvořena nervy a nervovými zakončeními v podobě tyčinek a čípků (fotoreceptorů). Tyčinky reagují i na velmi slabé  světlo, ale rozlišují pouze černou a bílou barvu. Čípky reagují pouze na silný zdroj světla a rozlišují barvy. Na sítnici je skládán viděný obraz a pomocí zrakového nervu je předáván do mozku.

Zrakový neboli oční nerv je tvořen velkým množstvím nervových vláken, která se do něj sbíhají ze sítnice.

Prostor mezi rohovkou a duhovkou se nazývá přední oční komora a prostor mezi duhovkou a čočkou je zadní oční komora.

Sklivec je  rosolovitá hmota, která vyplňuje vnitřní část oka.

Kvalitní vidění je tedy podmíněno průchodem světelných paprsků přes rohovku a zornici, přes čočku adekvátně oploštělou či vypouklou až na sítnici. Tam světelné paprsky podráždí fotoreceptory, které vedou podnět dále přes oční nerv až do mozku, kde proběhne vyhodnocení.

Pomocné orgány oka

1. 1 - slzná žláza pod horním víčkem
2. 2 - řasy
3. 3 - hrana víčka
4. 4 - spojivkový vak
5. 5 a 6 - slzné body horního a dolního víčka
6. 7 - slzovod
7. 8 - třetí víčko
8. 9 - Harderova žláza
9. 10 - bělima
10. 11 - duhovka
11. 12 - zúžená zornice

‍

‍

‍

Okohybné svaly zajišťují pohyb oka všemi směry.

Horní a dolní víčko uzavírají očnici, zabraňují tak vysychání oka a chrání ho před poškozením. Na okrajích víček jsou řasy. Víčka jsou z vnější strany většinou porostlá srstí, z vnitřní strany je spojivkový vak. Ve vnitřním koutku se nachází třetí víčko, které je u zdravého zvířete poměrně nenápadné. Na jeho vnitřní straně je Harderova žláza. Dojde-li k zvýraznění či zbytnění třetího víčka, je to téměř vždy příznak onemocnění, bolestivosti nebo podráždění oka.

Slzný aparát oka zajišťuje zvlhčování oka a odvádí přebytečné slzy z oka pryč. Pod horním víčkem je slzná žláza, jejíž sekret je vylučován do vnějšího očního koutku a udržuje  rohovku neustále vlhkou a pružnou.  Na zvlhčování oka se podílí i sebaceózní žlázky uložené v hraně víček, buňky spojivky a slzná žláza třetího víčka. Slzy odvádí slzné kanálky, jejichž vývody ,tzv. slzné body, jsou umístěny v kraji horního a dolního víčka, spojují se v slzovod, který ústí v nosní dutině, tím je částečně zajištěno zvlhčování nosní sliznice.

Na vnitřní straně víček a částečně i okrajích oka je silně prokrvená sliznice - spojivka, která tvoří spojivkový vak. Správně utvářená víčka zajišťují, aby se slzy nevylévaly ze spojivkového vaku nebo naopak nedocházelo k vtáčení víček směrem do oka. Tyto vady oka nazýváme ektropium nebo entropium.

‍

Autor článku: Daniela Duchková     © 2007 VETCENTRUM Duchek s.r.o.

‍