MVDr. Marie Procházková

Zaměření a zájem o práci ve veterinárním oboru

Brněnskou Fakultu veterinárního lékařství jsem absolvovala v roce 2011. Již během studia jsem strávila hodně času praxí na špičkových klinikách se zaměřením na ortopedii v Čechách i v zahraničí. Zúčastnila jsem se řady odborných seminářů a workshopů zaměřených převážně na ortopedii, stomatologii a zobrazovací metody.

Dva roky jsem pracovala na menší klinice na Kladně. Ve Vetcentru pracuji naplno od roku 2014. V současné době se v rámci ESAVS (European School for Advanced Veterinary Studies) postgraduálně vzdělávám v oboru Zobrazovací diagnostiky. Jsem posuzovatelem luxace pately.

• Proč tady pracuju?
  Mám to tu ráda. Pracují tu lidé, kteří dělají svou práci srdcem a máme tu vybavení, které nám umožňuje dělat pro pacienty první poslední.
  ‍
  
• Co dělám, když nedělám?
  Jako bokovku dělám kuchařku, uklízečku a taxikáře v jedné osobě. Prostě mámu od malých dětí. :) Ale když je šance, tak vyrážíme do přírody nebo na různé akce s přáteli, nebo s rodinou.
  ‍
  
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  Nejspíš kočce, ráda se vyhřívám na sluníčku a spím, jsem spíš samotář a obvykle musí být po mém.
  ‍
  
• Kdy se chovám jako zvíře?
  Když nad lidskou blbostí zůstává rozum stát.
  ‍
  
• Jaký zvěřinec mám doma?
  Už jen border teriéra Diega, je trošku praštěný. Doslova. Jako štěně měl těžký úraz hlavy, tak se k nám dostal a už zůstal. Rozhodnutí zkusit mu dát šanci, ačkoli prognóza byla velmi špatná, nelitujeme. Je zkrátka už 11 let takovým věčně praštěným štěňátkem s dobrou náladou.
  ‍
  
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Dovolím – nedovolím... Ono je mu to často jedno :)
  ‍
  
• Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
  Každý chvilku tahá pilku. Ale když jde do tuhého, tak je po mém.
  ‍
  
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Nejsilnější pozitivní zážitek asi byla úspěšná hrudní operace 1,3 kg krysařičky s prokousnutou plící. Nejsilnější negativní zážitek asi supermazlivý kocourek, kterého někdo zblízka střelil do hlavy. Dodnes nechápu, čeho jsou některé “lidské” kreatury schopné. A jsem naopak hrozně vděčná za lidičky, kteří v takových případech poskytnou potřebnou pomoc a dopraví zvířátko na veterinu.
  ‍
  
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Od malička mě baví puzzle. A v téhle práci můžu skládat dohromady zlomeniny, dělat plastiky kůže…
  ‍
  
• Co bych prásknul na svého šéfa?
  Ani nic, on na sebe většinou práskne všechno sám.