MVDr. Petra Surová

Zaměření a zájem o práci ve veterinárním oboru

Studovala jsem na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, obor Všeobecné veterinární lékařství od roku 2014 do roku 2020. Během studia jsem se zúčastnila mnoha výměnných pobytů, například v Norsku, Slovinsku nebo Kosově. Praxi jsem získávala na Veterinární klinice Jaggy v Brně a u místního veterinárního lékaře na Slovensku. S Vetcentrem jsem se seznámila už při studiu posledního ročníku univerzity. Byla jsem zde na praxi v rámci předmětu „Choroby exotických zvířat“.

Jsem původem ze středního Slovenska z malebného městečka Brezno, které se nachází na úpatí Nízkých Tater. Právě tyto nádherné hory se mi staly největším koníčkem. Ve svém volném čase pomáhám při zvelebování turistických útulní, úpravě běžkařských tratí nebo si užívám relaxu při běhání se svým čtyřnohým mazlíčkem.

• Proč tady pracuju?
  Vetcentrum mě zaujalo hlavně velmi přátelským a vstřícným kolektivem. Pracuji tu úžasní lékaři a zároveň úžasní lidé. Pro mě jako absolventku to byla výzva, nastoupit do tak velké a frekventované nemocnice. Ale kolegové mi se vším pomohli a poradili. Ve Vetcentru jsem se naučila, jak se dělá veterinární medicína na profesionální úrovni a s profesionálním vybavením.
  ‍
  
• Co dělám, když nedělám?
  Ve volných dnech nejraději trávím čas v přírodě a na horách s mými přáteli a fenkou. Ráda se věnuji sportům jako je: běh, canicross, lyžování, skialpinismus, běžkování, tenis a další. Za chladných a sychravých dní určitě nepohrdnu ani dobrou knihou nebo šálkem horké čokolády.
  ‍
  
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  Myslím si, že jsem nejvíc podobná své fence – křížence sibiřského huskyho a labradora. Tedy aspoň tak to tvrdí moji známí a já se s tím ztotožňuji. Jen doufám, že nemám tak obrovské uši jako ona.
  ‍
  
•  Kdy se chovám jako zvíře?
  Asi jako každá žena… když mám hlad. 
  ‍‍
• ‍Jaký zvěřinec mám doma?
  Doma máme dvouletou fenku křížence sibiřského huskyho a labradora, kterou jsme si adoptovali z útulku a kočičku, kterou nám před třemi lety dali sousedi, aby nám okolo domu chytala myšky. Ale nyní spíš zabírá místo na gauči, protože se očividně rozhodla pro předčasný důchod.
  

• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Popravdě asi víc než svému příteli. Občas jsem na ně neskutečně měkká, ale i tak nějaká pravidla musí být. Máme dohodu, že dokud mě budou milovat a přinášet mi radost, jako doteď, tak můžou skoro všechno.
  ‍
  
• Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
  Naše fenka Naira je neskutečně milující a submisivní psík, takže u ní není až tak těžké být pánem. No a kočky jsou prostě kočky, takže tam spíš panuje vztah „toleruji tě, protože mi dáváš jídlo“.
  ‍
  
• Jak to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane?
  Asi svojí pozitivní energií. Ať se děje cokoliv moje zvířata jsou vždy šťastná, i když já nemám nejlepší den. A to mě vždy dostane.
  ‍
  
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Moje první úspěšně odoperovaná torze žaludku. Je to neskutečně krásný pocit zachránit život člena nějaké rodiny.
  ‍
  
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Vzhledem k tomu, že se věnuji gastroenterologii, jsou moje oblíbené zákroky spojené právě s tímto aparátem. Mám ráda endoskopie, hlavně při extrakcích cizích těles, když se pacient může miniinvazivní metodou s minimem komplikací vyhnout velké operaci.
  ‍
  
• Co bych prásknul na svého šéfa?
  Asi to není velké tajemství, ale řekla bych na něj jen to, že je neskutečně ukecaný. Což je většinou dobrá vlastnost.